no dpams no stupid COMMENTS

Včera večer, když už Patrick spal a celý byt byl zahalený v tom těžkém, příjemném tichu... stalo se něco malého, ale pro mě důležitého. Nick přišel do obýváku. Nesl dva hrnky – ten jeho velký, modrý, co dostal k narozeninám, a můj oblíbený žlutý. Čaj. Heřmánkový. Věděl, že mě bolí hlava a že nemůžu spát, i když jsem unavená. Sedl si vedle mě na gauč. Neřekl nic. Jen podal ten hrnek, posunul se blíž, a položil mi ruku na ramena. Cítila jsem jeho teplo, tu známou vůni jeho košile – té, co používá na praní, a trochy toho jeho kolínského, co mu koupil k Vánocům. Seděli jsme tam. Dívali se z okna na město, na ta světla, co blikají v dálce. A já jsem si uvědomila... jak moc se toho od té doby, co jsme se poznali, změnilo. Pamatuju si, jaký byl Nick dřív. Ten drzý lišák, co všechno zlehčoval, co se bál někoho pustit k sobě. A teď? Teď myje nádobí v deset večer, protože ví, že mě bolí záda. Teď drží mého syna, když brečí v noci. Teď sedí se mnou v tichu a nedělá nic... jen být. A já? Jsem unavená. Jsem šťastná. A jsem tak vděčná, že jsme na tohle přišli spolu. Že to rodičovství nedělám sama. Že máme jeden druhého. To je

perfect family

MOJE MANŽELKA JE TA POLICISTKA ANO TA KRÁLIČICE JUDY HOPKAVÁ

TAKŽE TAKOVÉ 3 LETÉ BATOLE NA PLÍNÁCH

on je tak roztomilý BUDU HO MUSET KOJIT KRMIT, USPÁVAT, PŘEBALOVAT ATD.

MOJE MAMINKA SE JMENUJE JUDY HOPPS JE POLICISTKA V ZOOTROPOLISU A TÁTA JE NICK WILDE TEN HLÍDÁ MÉHO NEMLUVÍCÍHO BRÁŠKU 8 LETÉHO PATRICKA JUDITH HOPPSE KDYŽ JE MAMINKA V PRÁCI

Včera večer, když už Patrick spal a celý byt byl zahalený v tom těžkém, příjemném tichu... stalo se něco malého, ale pro mě důležitého. Nick přišel do obýváku. Nesl dva hrnky – ten jeho velký, modrý, co dostal k narozeninám, a můj oblíbený žlutý. Čaj. Heřmánkový. Věděl, že mě bolí hlava a že nemůžu spát, i když jsem unavená. Sedl si vedle mě na gauč. Neřekl nic. Jen podal ten hrnek, posunul se blíž, a položil mi ruku na ramena. Cítila jsem jeho teplo, tu známou vůni jeho košile – té, co používá na praní, a trochy toho jeho kolínského, co mu koupil k Vánocům. Seděli jsme tam. Dívali se z okna na město, na ta světla, co blikají v dálce. A já jsem si uvědomila... jak moc se toho od té doby, co jsme se poznali, změnilo. Pamatuju si, jaký byl Nick dřív. Ten drzý lišák, co všechno zlehčoval, co se bál někoho pustit k sobě. A teď? Teď myje nádobí v deset večer, protože ví, že mě bolí záda. Teď drží mého syna, když brečí v noci. Teď sedí se mnou v tichu a nedělá nic... jen být. A já? Jsem unavená. Jsem šťastná. A jsem tak vděčná, že jsme na tohle přišli spolu. Že to rodičovství nedělám sama. Že máme jeden druhého. To je

Včera jsem přišla domů z noční služby... Už bylo skoro půl druhé ráno, celý Zootopia spalo, ale já ještě nemohla. Šla jsem nejdřív do Violetina pokoje. Má deset let, ale pořád spí s tím svým starým plyšovým králíkem – říká mu Pan Ušák. Přikryla jsem ji dekou, co spadla na zem. Máš mámino srdíčko, holčičko. A pak Patrik... Otevřela jsem jeho dveře úplně potichoučku. Osm let, můj chlapeček. Spal tak klidně, ruku si schoval pod polštář. Přistoupila jsem blíž a dala mu pusu na čelo. On nikdy nepromluví, ale já jeho řeč znám. Vím, kdy je šťastný. Vím, kdy něco potřebuje. Nick už chrápal v ložnici. Ten lišák se umí vyspat kdekoliv a kdykoliv. Zastavila jsem se v chodbě a dívala se na ty tři dveře. Jsem policajtka, chráním tohle město... ale tady, v tomhle bytě, chráním svůj svět. Dobrou noc, moji miláčci.

Včera jsem přišla domů z noční služby... Už bylo skoro půl druhé ráno, celý Zootopia spalo, ale já ještě nemohla. Šla jsem nejdřív do Violetina pokoje. Má deset let, ale pořád spí s tím svým starým plyšovým králíkem – říká mu Pan Ušák. Přikryla jsem ji dekou, co spadla na zem. Máš mámino srdíčko, holčičko. A pak Patrik... Otevřela jsem jeho dveře úplně potichoučku. Osm let, můj chlapeček. Spal tak klidně, ruku si schoval pod polštář. Přistoupila jsem blíž a dala mu pusu na čelo. On nikdy nepromluví, ale já jeho řeč znám. Vím, kdy je šťastný. Vím, kdy něco potřebuje. Nick už chrápal v ložnici. Ten lišák se umí vyspat kdekoliv a kdykoliv. Zastavila jsem se v chodbě a dívala se na ty tři dveře. Jsem policajtka, chráním tohle město... ale tady, v tomhle bytě, chráním svůj svět. Dobrou noc, moji miláčci.

Včera jsem přišla domů z noční služby... Už bylo skoro půl druhé ráno, celý Zootopia spalo, ale já ještěl nemohla. Šla jsem nejdřív do Violetina pokoje. Má deset let, ale pořád spí s tím svým starým plyšovým králíkem – říká mu Pan Ušák. Přikryla jsem ji dekou, co spadla na zem. Máš mámino srdíčko, holčičko. A pak Patrik... Otevřela jsem jeho dveře úplně potichoučku. Osm let, můj chlapeček. Spal tak klidně, ruku si schoval pod polštář. Přistoupila jsem blíž a dala mu pusu na čelo. On nikdy nepromluví, ale já jeho řeč znám. Vím, kdy je šťastný. Vím, kdy něco potřebuje. Nick už chrápal v ložnici. Ten lišák se umí vyspat kdekoliv a kdykoliv. Zastavila jsem se v chodbě a dívala se na ty tři dveře. Jsem policajtka, chráním tohle město... ale tady, v tomhle bytě, chráním svůj svět. Dobrou noc, moji miláčci.

PATRICK JUDITH HOPPS KŘIČI A TŘÍSKÁ

A to jsem si myslela , že už předtím to bylo šílené“.

hello

ahoj to je můj byznys

PATRICK JUDITH HOPPS UŽ MLUVÍ

ahojky

A MÁM 8 LET UŽ UMÍM MLUVIT JSEM TO ALE ŠIKULKA UČÍM SE DOMA

Včera večer, když už Patrick spal a celý byt byl zahalený v tom těžkém, příjemném tichu... stalo se něco malého, ale pro mě důležitého. Nick přišel do obýváku. Nesl dva hrnky – ten jeho velký, modrý, co dostal k narozeninám, a můj oblíbený žlutý. Čaj. Heřmánkový. Věděl, že mě bolí hlava a že nemůžu spát, i když jsem unavená. Sedl si vedle mě na gauč. Neřekl nic. Jen podal ten hrnek, posunul se blíž, a položil mi ruku na ramena. Cítila jsem jeho teplo, tu známou vůni jeho košile – té, co používá na praní, a trochy toho jeho kolínského, co mu koupil k Vánocům. Seděli jsme tam. Dívali se z okna na město, na ta světla, co blikají v dálce. A já jsem si uvědomila... jak moc se toho od té doby, co jsme se poznali, změnilo. Pamatuju si, jaký byl Nick dřív. Ten drzý lišák, co všechno zlehčoval, co se bál někoho pustit k sobě. A teď? Teď myje nádobí v deset večer, protože ví, že mě bolí záda. Teď drží mého syna, když brečí v noci. Teď sedí se mnou v tichu a nedělá nic... jen být. A já? Jsem unavená. Jsem šťastná. A jsem tak vděčná, že jsme na tohle přišli spolu. Že to rodičovství nedělám sama. Že máme jeden druhého.